Datum a čas

Dnes je sobota, 29. 4. 2017, 21:23:47

JÍDELNÍČEK

AKTUÁLNÍ JÍDELNÍČEK MŠ DRŽKOVÁ

Zlínský deník

Aktuální zprávy z našeho regionu nalezne na:

Zlínský deník - odkaz

Horní Podřevnicko

Stále čerstvé pozvánky na akce v regionu Slušovicka a Vizovicka naleznete na:

Horní podřevnicko

Východní Morava

Východní Morava

Univerzální překladač

Překlad (translations)

Czech English French German Italian Polish Russian Spanish

Svátek

Svátek má Robert

Státní svátky a významné dny na dnešek:

  • Mezinárodní den proti hluku
  • Mezinárodní den tance
  • Světový den imunologie
  • Mezinárodní den letectví a kosmonautiky

Zítra má svátek Blahoslav

Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
27 28 29 30 31 1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28 29 30

Aktuální počasí

Počasí dnes:

29. 4. 2017

oblacnosde

Bude polojasno až oblačno, během dne přechodně až zataženo, místy přeháňky, od 800m srážky sněhové. Denní teploty 8 až 12°C. Noční teploty 3 až -1°C.

Přehrát/Zastavit Další

Pranostiky

Pranostika na akt. měsíc

Březen - za kamna vlezem, duben - ještě tam budem.

Pranostika na akt. den

Na Petra mučedníka je dobře vysazovat zelí na pole.

Východ a západ slunce

Slunce vychází:05:27

Slunce zapadá:20:04

Odkazy

Živé obce

Interaktivní malovaná mapa Zlínsko a Luhačovicko

TV Zlínsko

E-pusa

Evropská databankaElektronický katalog sociálních služeb ve Zlínském kraji

SPRÁVA WEBU

Pokud byste měli nějaké náměty, pochvaly, či připomínky ohledně nových webových stránek, tak je můžete zasílat elektronicky na admin.drzkova@seznam.cz  nebo lubomir.marusak@seznam.cz.

Zasílat můžete také vlastní články do aktualit, plakáty na kulturní akce, inzerce či reklamy.

 

Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

Historie obce

První písemná zmínka o Držkové se objevuje již v roce 1391 v Zemských deskách kraje olomouckého, kdy Ježek ze Šternberka, jinak z Lukova, zapsal Bolce, manželce Štěpánka, právem věnným 80 hřiven na Dolní a Horní Držkové s vyloučením lesů. Jak již první písemný pramen o Držkové vzpomíná, stávaly tu osady dvě. Dolní Držková je nynější obec a Horní Držková stávala  v místech, kde se dnes říká „Na Německých“. Již v roce 1466 se uvádí pouze Držková jedna - ta Dolní. Horní Držková zanikla pravděpodobně příčinou požáru (asi roku 1437), avšak místní pověst nám tuto událost osvětluje takhle: „Nad Huťama stávala dědina a tá sa propadla do země, býl tam aj kostel a ten sa také propadl. Šak tam čut jednúc za rok, na sv. Marka, zvony břáňat.“ Od roku 1446 je na území dnešní obce připomínána ještě třetí osada Zdislavov (nebo Zdislavova Lhota) v místech dnešních pasek - Lhot. Ale i tato dědinka zanikla, naposledy se písemně připomíná roku 1516. Povídá se, že v této osadě stával kostelík i se hřbitovem, dokonce zde při stavbě svého domu nalezl Alois Macík otesaný kámen přes jeden metr vysoký a 50 cm široký, snad to byl zbytek okenního sloupu kostelíku.

Obec nese název podle svého zakladatele, nebo prvního majitele Držislava. Jmenovala se původně Držkovou Lhotou. Držek bylo tedy lidově zkrácené jméno Držislav a Lhota vyjadřovala lhůtu, po kterou obec při svém vzniku byla odproštěna od placení daní. V písemných pramenech je obec nazývána Drschtkowa, Drštková nebo i Dršťková. Jednalo se totiž o latinské a německé přepisy názvu obce. Ještě na dochovaném pečetidle, které se používalo až do první světové války, je napsán text „Představenstvo obce Drštkové“. Teprve od 14. dubna 1920, kdy byl vydán statistický lexikon obcí, je obec správně nazvána Držkovou.

Držkovští ochotníci v roce 1940

Držkovští ochotníci při uvedení hry Anežka Přemyslovna v Kašavě 1940

 

Obec od svého počátku patřila lukovskému panství. Při nepřátelských vpádech na Moravu a při obléhání nedalekého hradu Lukova všechny okolní obce velmi strádaly. Při dvoudenním obléhání hradu Lukova uherským králem Matyášem tvořili obránce hradu také obyvatelé Držkové. V roce 1609 získává Držkovou a celé lukovské panství sňatkem s bohatou vdovou Lukrecií Nekešovou sám Albrecht z Valdštejna. Ten podle pověsti do držkovských hlubokých lesů s oblibou dojížděl a také s oblibou pil vodu ze studánky, která nese dodnes po něm jméno - Frdlantka (z přízviska vévoda frýdlantský). Pověst vypráví i o dívce, se kterou se zde potkával. Odchodem Albrechta a vpádem Švédů na Moravu nastalo temné období držkovských dějin. Několikrát se z obcí ze širokého okolí zformoval Odboj Valachů proti vrchnosti. Ozbrojeni v lednu 1620 porazili Valaši císařské u Malenovic, u Zlína, dobyli hrad Lukov a mnohé jiné. Po každé rebelii byli účastníci a vůdci tvrdě trestáni.

Válka třicetiletá zanechala krvavé stopy a ochudila celou zemi. Domy ležely v troskách, půda byla neobdělaná a statky byly neobsazeny. V Držkové zanikly v té době dva grunty, jež majitelé opustili. Po celé století až do roku 1711 bylo Valašsko pustošeno nepřátelskými vpády Tatarů, Turků, Kuruců a Maďarů. K nejhorším vpádům patřil ten v roce 1663, kdy po třikrát vpadli na Valašsko Turci, Tataři a Kozáci. Zůstávaly po nich jen spáleniště, starší obyvatelé byly vražděni a mladí byli odtaženi do zajetí. A právě na ochranu hranic a varování před blížícím se vpádem byl na Valašsku zřízen sbor portášů.

Správou obce býval pověřený fojt. Ten dbal na pořádek v obci, vybíral a odváděl daně, s panským drábem obcházel robotníky a směl prodávat sůl a tabák a především nemusel robotovat. Před rokem 1750 vedl správu obce fojt Marcoň, majitel domu č.1. Od roku 1750 do roku 1848 ustanoven vrchností za fojta Krčma. Význačným rokem pro Držkovou byl rok 1785, kdy za obcí směrem k Rusavě založil František Schreiner, mistr sklářský z Rychnova v Čechách, sklářskou huť. Spolu s ním se přestěhovalo do Držkové asi 20 německých rodin sklářů a dělníků. V Držkové byl zřízen i sklářský obchod, který spolu s hostincem provozoval mistrův bratr Jan Schreiner v č. 56.  Huť však pro svou špatnou prosperitu zanikla již v roce 1793, jelikož se nevyplácelo nákladně dovážet surovinu do Držkové a hotové výrobky do odbytišť. Vše, co nám po sklářském řemesle v Držkové zůstalo, jsou dva místní názvy - „Hutě“ a „Na Německých“.´

Význačnými majiteli Držkové a lukovského panství byl rod Seilernů (panství koupili v roce 1724). Držková patřila se svým katastrem k největším obcím panství a díky hlubokým lesům plným dřeva také nemalým zdrojem financí pro vrchnost. V Držkové byly zřízeny dva samostatné revíry - Držkovský a revír Hutě. V 19. století si nechal pan hrabě v Hutích zřídit velkou oboru. Byla v ní chována zvěř vysoká a černá a bylo jí v ní prý tolik, že bylo nebezpečné po setmění oborou procházet. Pro hosty v době slavných honů v Držkové si hrabě František Seilern-Aspang nechal v Lamaniskách postavit roku 1880 dřevěný lovecký zámeček nazvaný Radovany. Avšak již v roce 1898 zámeček do základů vyhořel a to prý kvůli blesku, jiní však vinili vrátného Salingra.

Žáci školy v Držkové 30. léta

Žáci školy v Držkové, uprostřed zleva Augustin Jančík, řídící učitelka Františka Jančíková a kněz 30. léta

 

Velkou úlevu pro obec znamenal rok 1848, kdy byla zrušena robota. Do roku 1850 spravovali obec vrchností dosazení fojti, teprve po roce 1850 mohli občané volit sami obecní představenstvo dle volebního řádu. Obec disponovala také svou pečetí. Ta nejstarší pocházela z roku 1747 (někdy uváděn i rok 1744) a nesla název „P. OBCE DERSTKOWSKE“ a byl na jí i jednoduchý výjev muže, který se snaží uchvátit jelena za parohy. Tato pečeť se však před první světovou válkou nenávratně ztratila. Výjev z dochovaného otisku pečeti později posloužil jako motiv obecního znaku.

Farní úřad byl vždy v Kašavě, kde byla samostatná fara již od roku 1480. Obyvatelé evangelického vyznání byli přifařeni do sousední Hošťálkové, kde jejich děti navštěvovaly evangelickou školu. Teprve v roce 1905 byly i děti evangelického vyznání přiškoleny do Držkové. Katolické děti navštěvovaly školu v Kašavě až do roku 1890, kdy byla v Držkové slavnostně postavena dvojtřídní škola. Celkový náklad na zbudování školy včetně koupí pozemku čítal 12.306 zlatých a 52 krejcarů. Dvě třetiny částky uhradil lukovský velkostatek, zbylé prostředky poskytla obec. Kromě toho na vnitřní vybavení dostala obec darem od císaře Františka Josefa I. 200 zlatých a státní subvenci 1.600 zlatých. Na stavbu školy se i tak obec musela zadlužit 2.000 zl. ze zemských peněz a dluh splácela 10 let z nájemného za obecní hostinec. V roce 1930 proběhla značně nákladná dostavba školy. V současnosti děti navštěvují školu v Kašavě.

Škola v Držkové před přístavbou kolem roku 1925

Škola v Držkové před přístavbou kolem roku 1925

 

V minulosti bývala Držková vyhlášeným centrem podomácké výroby dřevěného nářadí a náčiní. Dřevo hrálo v dřívějších dobách výsadní roli v životě držkovských občanů. Držková byla odjakživa nesmírně chudým krajem. Ne nadarmo se říkalo, že je zde „konec chleba a začátek kameňa“, protože chudá políčka, posetá balvany, neposkytovala výživu ani pasekářům, natož lidem z vlastní obce. Proto, oč Držkovjany připravila chudá pole, to jim musely vynahradit hory. Díky rozlehlému katastru obce, který je z velké části tvořen lesy, se v Držkové, podobně jako v dalších okolních obcích Podřevnicka, rozvinula podomácká výroba dřevěného nářadí a náčiní, lidově také zvané dřevěniny. Učitelé a faráři, tedy jediná inteligence, která se v obcích nacházela, až ctnostně nazývala tyto lidové výrobky dřevěným porculánem. Ovšem nesmíme si přestavovat nějaké dílny, nebo manufaktury. Každý výrobce, ať už měl práci se dřevem jako hlavní zdroj obživy, nebo jen jako sezónní přivýdělek, pracoval venku před stavením. Jen když byla krutá zima nebo nepohoda, stěhoval se do kůlny nebo přímo do světnice. Se dřevem pracoval nejen otec, ale do výrobního postupu byly zapojeny děti, ba i hospodyně. Každý dělal tu část výrobního postupu, na kterou fyzicky a zručně stačil.

Držkovští výrobci dřevěného zboží - dřevěniny

Držkovští výrobci dřevěného zboží - dřevěniny

 

A co všechno se dříve v Držkové vyrábělo? V zemědělství byste se dříve neobešli bez hrabí, kosisk, lepáků, dřevěných lopat, vidlí, podávek a pohrabůvek. V domácnostech měly své místo necůlky, vařechy a kopistě, šáflíky, lopáře a šustáky. Z velkých kusů dřeva se dříve dlabaly ohromné kadlby na obilí a troky na paření prasat při zabijačkách. Nejenže veškeré chalupy bývaly ze dřeva, ale i krytina byla dřevěná – šindele. Jen šindelů se prý vyrábělo v Držkové statisíce ročně. Speciálním odvětví dřevovýroby bylo bednářské (máselnice, puténky, škopky, trečapy, soudky a lejty) a kolářské umění (loukoťové a jiné kola). Hotové výrobky pak buď vykupovali překupníci, nebo si většinou prodávali výrobci sami. Brzy na jaře, když roztál sníh, nakládali výrobci své dřevěné výrobky na dvoukolové káry - taligy, do kterých se i sami zapřahali a sami, nebo s celou rodinou vyráželi do „světa“ své dřevěné předměty prodat. Cílem se jím stávaly výroční trhy ve městech, nebo úrodné bohaté kraje na Hané, Slovácku nebo Rakousku, kde své výrobky nabízeli dům po domu.  Začátkem 20. století začala výroba dřevěniny postupně ztrácet na významu, protože místní lidé získávali pracovní místa a hlavně vyšší a stálý výdělek v Baťových závodech ve Zlíně. Přesto i v této době se v Držkové našel zručný výrobce - pan Josef Petřík z Ráztok, který sám vymyslel a následně vyráběl přelomový typ máselnice. Na tento vynález získal dokonce v roce 1930 patent republiky.

Stavění milíře - kopy v Držkové

Stavění milíře - kopy v Držkové

 

Kromě výroby dřevěného zboží se v Držkové v minulosti v hojné míře pálilo dřevěné uhlí v miliřích, neboli lidově v kopách. Obvyklé milíře se v Držkové skládaly z 5-30 m3 tvrdého dřeva, ale výjimkou nebyly ani kopy tvořené až 50 m3 dřeva. Dřevěné uhlí se pak prodávalo do nejbližších měst, nejvíce do Přerova. Uhlí se pálilo pod hlavičkou lukovského panství, ale také soukromě třeba Františkem Chudárkem, který se sám v dobré náladě označoval uhlobaronem, v Hutích pálíval strýček od kopy Plišťák, v držkovském revíru Martin Kovář, a nebo také Javoříkovi. Dřevěné uhlí pod Jaroňovou se pálilo až donedávna, ikdyž nikoliv již milířích, ale v kovových kotlích. V Ráztokách „Na Salajce“ se ještě vyráběla z dřevěného popela salajka, neboli potaš. V držkovské kronice je uvedena zmínka, že v roce 1805 musel Tomáš Talaš zaplatit 650 zlatých nájemného ze salajkové budovy. Držkovskou salajku používali k bílení plátna ve Fryštáku, skláři na Vsetíně a bylo potřeba také při výrobě mýdla. V severní části katastru je zmiňována také salašnická činnost. Do dnešních dní se zde dochovaly místní názvy jako Košařiska, Kolibiska a Solisko.

Velkého rozkvětu se obec dočkala ve 20. století. Velkou zásluhu o kulturní rozvoj měli manželé Jančíkovi, kteří dlouhou dobu působili coby učitelé na místní škole. Františka Jančíková vytvořila pozoruhodné národopisné dílo Valašská dědina Držková, která vypovídá o historii, životě a obživě v Držkové. Spolu s manželem vedli také ochotnický spolek, sám Augustin Jančím také napsal a secvičil r. 1930 s Držkovskými svou vlastní hru Zbojníci. Velkým krokem kupředu byla přístavba zdejší školy v roce 1930 a také stavba vlastní kaple ve stejném roce zasvěcené sv. Václavu. Sbor dobrovolných hasičů byl v obci založen v květnu 1936, v následujícím roce byla zakoupena a slavnostně posvěcena zánovní ruční čtyřkolová hasičská stříkačka a v roce 1938 byla vystavěna hasičská zbrojnice s dřevěnou věží.

Základní kámen kaple sv. Václava v Držkové 1930

Položení základního kamene kaple sv. Václava v Držkové 1930

 

Těžkým obdobím pro místní byla doba okupace za druhé světové války. Poměry se stále zhoršovaly, mnohé druhy potravin a zboží bylo nedostatkové a životní potřeby byly jen na lístky nebo na poukazy. Na území katastru obce působilo několik partyzánských skupin. Jako odvetu v roce 1944 za zastřelení místního německého kolaboranta Drechslera dovlekli Němci do Držkové mladého chyceného partyzána Mimochodka a na staré hrušni za hostincem jej oběsili. Na prsa mu pověsili ceduli s nápisem: „Byl jsem partyzán. Tak skončí každý, kdo jim slouží“. Do místní školy byla po tomto činu přesídlena celá posádka tzv. Jagdkomanda o síle asi 32 mužů určená k potírání partyzánů. Z mnoha lidských obětí z dob války vzpomeňme z Držkové ještě místního podnikavého občana a autodopravce Eduarda Jakubu, který byl chladnokrevně zastřelen proto, že odmítl Němcům vydat nábytek a harmoniku. Z Držkové bylo mnoho mladých lidí posláno do Říše na nucené práce. Za války v roce 1939 byl do Držkové přiveden první telefon a v roce 1943 byla také provedena elektrifikace obce. Obec byla osvobozena 5. května 1945 jednotkami 1. československého armádního sboru, které do obce pronikly od Hrobic přes Kašavu.

Příslušnost obce ve správním systému se až do správních reforem po 2. světové válce neměnila. Od roku 1850 až do roku 1949 patřila k soudnímu i politickému okresu Holešov a od roku 1949 patřila Držková pod JNV Gottwaldov, od roku 1954 do roku 1960 byla podřízena ONV Gottwaldov-venkov (dnes Zlín). Jednotné zemědělské družstvo vzniklo v obci v roce 1952. V roce 1961 byl postaven kravín. Z důvodů členitosti terénu a neúrodnosti půdy nebylo družstevní zemědělství velmi efektivní a bylo většinou ztrátové. Co naopak nabývalo na významu, tak byla takzvaná přidružená výroba při družstvu, která obnášela výrobu dřevěných žebřů, zemědělského náčiní a také valašského dřevěného nábytku. V roce 1970 vzniklo spojené JZD Kašava-Držková, v roce 1978 se toto družstvo stalo součástí JZD Podhoran Lukov. V letech 1969-1970 prošla obec velkými změnami. Bylo přeloženo koryto potoka protékající středem obce až pod Bačův hrb za rodinné domy. Z důvodů rozšíření a napřímení silnice musely ustoupit některé staré domy a také historická dřevěná zvonice. Naopak důležitým kulturním počinem  bylo postavení kempinku na Výpustě, kde se donávaly četné koncerty a taneční zábavy. Dále také zbudování požární nádrže u kempinku na koupání a také lyžařského vleku na Úhořiskách, který byl v provozu ještě na počátku 21. století.

Jeden z prvních valašských stolů a židlí vyrobených v Držkové v roce1969

Jeden z prvních valašských stolů a židlí vyrobených manželi Gargulákovými při přidružené výrobě v srpnu1969

 

Dnes žije v obci kolem 350 obyvatel. Kulturu v obci reprezentuje Obec Držková, sbor dobrovolných hasičů, občanské sdružení Solisko a jiní jednotlivci, kteří se společně nebo i sami podílí na pořádání četných kulturních a sportovních akcí. Z nichž asi největší je Mezinárodní výtvarné sympozium a tradiční držkovský Živý betlém, který se v Držkové pořádá od roku 1997. Historii obce a dřívějších řemesel zpracovávající dřevo uchovává místní Muzeum dřevěného porculánu, historii salašnictví na Valašsku zase Expozice karpatského salašnictví v Hostýnských horách.

 

Místní názvy

Pasíčka, Kotáry,  Racbána, Potočiska, Lhoty, Ráztoky, Grúň, Kyčera, Močáry, Smrďuté, Dolinky, Hupčena, Na skalách, Nivky, Pod Sýkornicú, Kolíčko, Májová, Nová cesta, na Výpustě, Štěprová, Úhořiska, Hlobilovy paseky, Sýkornica, Bílý kopeček, Boří, U svinského zásypu, Písky, Tisové, Grapa, Hutě, Košařiska, Křemeničné, Vančica, Bačú hrb, Na Lúčkách, Plánčí, Jaroňová, Kužélek aj.

 

Typická místní příjmení

Flám, Krčma, Marušák, Šarman, Horsák, Červenka, Chudárek, Štefka, Gargulák, Hovadík, Minařík, Kovář, Malina, Nevola, Kratinoha, Talaš, Kolařík, Havlík, Javořík, Černoch, Češek, Kruťa, aj.