Datum a čas

Dnes je úterý, 22. 8. 2017, 5:30:16

JÍDELNÍČEK

AKTUÁLNÍ JÍDELNÍČEK MŠ DRŽKOVÁ

Zlínský deník

Aktuální zprávy z našeho regionu nalezne na:

Zlínský deník - odkaz

Horní Podřevnicko

Stále čerstvé pozvánky na akce v regionu Slušovicka a Vizovicka naleznete na:

Horní podřevnicko

Východní Morava

Východní Morava

Univerzální překladač

Překlad (translations)

Czech English French German Italian Polish Russian Spanish

Svátek

Svátek má Bohuslav

Zítra má svátek Sandra

Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
31 1 2 3 4 5 6
7 8 9 10 11 12 13
14 15 16 17 18 19 20
21 22 23 24 25 26 27
28 29 30 31 1 2 3

Aktuální počasí

Počasí dnes:

22. 8. 2017

poloj

Bude skoro jasno až polojasno, na SV ojediněle přeháňky. Denní teploty 20 až 24°C. Noční teploty 12 až 8°C.

Přehrát/Zastavit Další

Pranostiky

Pranostika na akt. měsíc

Z počátku toho měsíce říká se, že opět studený vítr ze strnišť fouká.

Pranostika na akt. den

Teplé a suché léto přivádí za sebou mírný podzimek, tuhou zimu a nejlepší víno.

Východ a západ slunce

Slunce vychází:05:49

Slunce zapadá:19:53

Odkazy

Živé obce

Interaktivní malovaná mapa Zlínsko a Luhačovicko

TV Zlínsko

E-pusa

Evropská databankaElektronický katalog sociálních služeb ve Zlínském kraji

SPRÁVA WEBU

Pokud byste měli nějaké náměty, pochvaly, či připomínky ohledně nových webových stránek, tak je můžete zasílat elektronicky na admin.drzkova@seznam.cz  nebo lubomir.marusak@seznam.cz.

Zasílat můžete také vlastní články do aktualit, plakáty na kulturní akce, inzerce či reklamy.

 

Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

Stalo se před...

Říká se, že historie je učitelkou života. Proto bychom také my rádi v této sekci pravidelně připomínali zajímavá výročí událostí, které se v naší Držkové udály a na které bychom neměli zapomenout.

STALO SE PŘED… asi 580 lety                                  25. 4. 2017

Propadla se Horní Držková (kolem roku 1437)

Dne 25. dubna - na svátek Sv. Marka - lze podle pověsti v pravé poledne v držkovských Hutích slyšet "břáňat" tedy bít zvony z propadlé dědiny Horní Držkové (písemně doložené již r. 1391 a zaniklé kolem roku 1437). Stalo se tak v den sv. Marka, patrona kostela, zásluhou zlého čerta, který prohrál ruku krásné Mileny s jejím milým Ondřejem. Celou pověst o propadlé dědině i tzv. grůňském čertu zapsal řídící učitel Augustin Jančík v roce 1940. Malá ukázka jeho rukopisu díla Pohádky a pověsti z Držkové:

Pověst Jak zanikla Horní Držková - ukázka rukopisu Aug. Jančíka z roku 1940

STALO SE PŘED… 70 lety                                         20. 4. 2017

Zemřela Františka Jančíková - Minaříková (20. 4. 1947).

Přesně dva dny po svých padesátých narozeninách zemřela po těžké nemoci řídící učitelka Obecné školy v Držkové Františka Jančíková. Františka působila v Držkové od roku 1924 do roku 1941, kdy se spolu s manželem Augustinem Jančíkem přestěhovali do Všetul do Holešova, kde Augustin získalFrantiška Jančíková na smrtelné posteli v nemocnici místo řídícího učitele. Spolu s sebou tajně odvezli a uschovali také obecní kroniku Držkové, kterou psal Augustin, čímž se zasloužili o její zachování před jistým zničením. Všechny kroniky musely být v době Protektorátu odevzdány na Oberlandratu v Holešově. Kroniku navrátila obci vdova (druhá manželka Augustina) Emilie Jančíková. Ani po ukončení druhé světové války se paní Františka Jančíková nedočkala vydání svého životního díla – monografie Valašská dědina Držková, protože ji trápilo zdraví. Zemřela po dlouhé nemoci 20. dubna 1947. Zádušní mše byla konána v poutním chrámu Narození Panny Marie ve Štípě a sloužil ji Františčin bratr František Klemens Minařík, představený řádu františkánů v českých zemích. Rakev s ostatky byla smutečným kočárem taženým koňmi převezena na štípský hřbitov, kde byla Františka pochována. S Fanynkou, jak se Františce mezi nejbližšími říkalo, se přišlo rozloučit velké množství lidí a osobností, průvod tvořili také žáci ze štípské školy. O smrti informovaly i národopisné časopisy. Při ročním výročí úmrtí (1948) vyšel v časopise Podřevnicko vzpomínkový příspěvek pana Jaroslava Žíly. Zaposlouchejme se do jeho vzpomínek:

„Vzpomínám prvého seznámení s pí F. Jančíkovou. Bylo to někdy r. 1937, když na svých toulkách za motivy valašských štítů a lidovou architekturou zastavil jsem se jednou Rakev s ostatky Františky Jančíkové po zádušní mši v dubnu 1947v držkovské škole, o níž zasvěceným bylo známo, že tam působí pedagogové, kteří svými obozy příkladně vedou. Usměvavá, hovorná, vtipem sršící paní Františka Jančíková dovedla získávat. A hned toho dne bylo zpečetěno přátelství duší i redukční, jež oboje pí Fanynka, jak byla blízkými zvána, nezklamala. A pak už to byl styk sice sporadický, ale trvalý. Vzpomínám také jejich iniciativních zásahů o národopisném kurse ve Zlíně roku 1941, její přítomnosti, byť jen posluchačky, na národopisném kurse v Holešově a nemohu opomenout její radosti, s níž slíbila a také uskutečnila přednášku na téma: „Krása mluvy valašského lidu“ na národopisném kursu pořádaném Krajinským musejním spolkem ve Vizovicích r. 1943. Podřevnicko nemůže být dosti vděčno této geniální ženě a splatí jen malou vděčností, jestliže bude otiskovat stati z jejího národopisného a lidopisného materiálu, sebraného z lásky k Valašsku a jeho lidu.

Paní Františka Jančíková psávala také do „Vlastivědného sborníku župy olomoucké“ a do „Českého lidu“. Hned po válce, sotvaže povolilo vypětí nervů a klid začal být předpokladem k tvořivé práci, ozvala se dopisem a otázkou: „Kdy a zda bude opět vycházet Podřevnicko?“ Její idealismus zůstal vitálním a tvořivým až do konce. Přes těžké operace, jimž se musela podrobit, žila vírou i nadějí v krásu. Její životní optimismus byl tak silný, že nejenže se bránila, ale snad ani nepozorovala, jak zlá nemoc stravovala nemilosrdně a urychleně její vnitřní orgány.

Několik dní před smrtí vstala z lůžka a podpírána svou sestrou přešla pokojem k oknu. V tu dobu letěly asi vzpomínky její k rodišti Kostelci a jistě i k Držkové. Ovanuta silou rašící vesny, roztáhla obě ruce, jakoby chtěla objat dálku a větou: „Bože, to je krása…“ rozloučila se s krajem milovaným. Onoho posledního dne, když odešel lékař, který přicházel, aby poskytl ulehčení v bolestech, řekla ještě svým drahým, jak tak často před tím: „Zdřímnu si…chce se mi spát…“ Brzy potom, co měkký, usmířený tón opustil rty a jako stříbrný šíp pronikl pokojem do nedělního, jarním vzduchem prosyceného odpoledne, aby letěl dále k etheru a tam splynul v kosmickém souzvuku lidskému duchu i sluchu nepoznaného hymnu věčnosti, dotlouklo i její srdce.“

Smuteční průvod ve Štípě od chrámu ke hřbitovuVlevo bratr Františky František Klemens Minařík, vpravo manžel Augustin Jančík

 

 

 

 

 

STALO SE PŘED… 120 lety                                         18.4.2017

Narodila se Františka Jančíková-Minaříková (18. 4. 1897).

Významná osobnost, jejíž silný kulturní aFrantiška Jančíková - Minaříková společenský vliv je v Držkové dodnes citelně znát, se narodila před 120 lety v rolnické rodině v Kostelci u Štípy. Ještě za doby studií na Učitelském ústavu v Brně působila jako vychovatelka v hraběcí rodině Seilernů na zámku Lešné. Svým půvabem, lidským vystupováním a velkou pílí si získala přízeň nejen celé hraběcí rodiny, ale i mladého pana hraběte, který ji dokonce požádal o ruku. Skromnost, ale také láska k dětem, vlasti a národu ji však velela pokračovat ve studiích. Sen stát se učitelkou se jí plnil hned po úspěšném složení maturitní zkoušky. Po krátkém působení ve škole ve Štípě a v Kašavě, nadešel velký zlom v její kariéře i v osobním životě. Dekretem byla dne 18. srpna 1924 ustanovena řídící učitelkou v Obecné škole v Držkové. Krásné prostředí tohoto koutu Valašska Františku učarovalo a velmi brzy započala pracovat na zachycení rázovitého života ve valašské vsi ve svých článcích a přednáškách. V Držkové potkala také učitele Augustina Jančíka, neméně zapáleného do národopisu, dějin a tvorby sbírek ústního i hmotného dědictví, kterého si v roce 1933 vzala za muže. Za působení manželů Jančíkových začala Držková kulturně vzkvétat. Spoluzakládají držkovské ochotníky (pro které Augustin píše hry a také režíruje), vedou dětské divadlo, pořizují loutkovou scénu. Pořádají výstavy, výlety a přednášky nejen pro děti, ale i pro rodiče. Finančně podporují mnohé další aktivity v obce, mimojiné také stojí při založení hasičského dobrovolného sboru v obci (Františka patronkou ruční stříkačky). Za ředitelování Františky dochází k nákladné dostavbě budovy školy, Augustin byl zase jmenován prvním obecním kronikářem. Nejzáslužnější byla ale jejich činnost sběratelská, díky níž se jim podařilo písemně zaznamenat vzácné údaje z dějin obce Držkové, zeměpisných poměrů, geologie, botaniky, tradic, nářečí, folkloru a mnohých dalších oborů. Výsledky mnohaleté práce Františka Jančíková publikovala v řadě článků v tehdejších národopisných časopisech a několikrát i v odborných kruzích přednášela. Vrcholem její tvorby pak byla rozsáhlá národopisná monografie „Valašská dědina Držková“ (z r. 1936) doplněná desítkami kreseb jejího manžela, kterou se podařilo poprvé vydat v roce 2015. Také Augustin Jančík byl tvořivý, kromě divadelních her (nejznámější je hra Zbojníci), napsal knihu Pohádky a pověsti z Držkové (z r. 1940), která se dochovala dodnes pouze v rukopisu. V současnosti se uvažuje o jejím vydání.

Františka Jančíková jako ochotnická herečka při představení v Držkové.Františka Jančíková v mládí se svým bratrem Františkem Klemensem Minaříkem