Skalní útvary v obci

Stejně, jakou jsou třeba pro oblast Moravského krasu charakteristické vápencové útvary a jeskyně, jsou pro Hostýnské vrchy a zvláště pro Držkovou charakteristické četné pískovcové skalní útvary. Po celém katastru obce Držkové lze narazit na nesčetně menších, či větších kamenů, balvanů, zajímavých útvarů i velkých skalnatých masivů. Větší skalní stěny jsou pak hojně využívány horolezci lezení. Ty nejzajímavější skály se vám budeme snažit přiblížit na této stránce.

Přední Skaly

Jedny z největších a nejznámější skal v Držkové - Přední skaly - se ční vysokou nad obcí jako pomyslná hradba a poskyují ze svých vrcholků nádherné výhledy na Držkovou a celé její údolí. Nyní jsou z větší části kryty vegetací, ale byly doby, kdy byl hřeben Skal úplně holý. Ještě před šedesáti lety zde naposledy mířily kroky dětí, coby pasáčků koz a krav (v držkovské kronice jsou Skaly dokonce nazývány „eldorádem pasáčků“).

Samotné skály, jižně orientované, jsou plotnovité útvary, tvořící přerušovaný pás o délce několika set metrů s výškou stěn do 15 metrů. Právě tyto skály s méně náročným terénem, než třeba na nedalekých Zadních skalách, jsou vyhledávány zkušenými, ale i méně pokročilými horolezci. První známé zakreslené a skobami upravené horolezecké trasy byly vytvořeny v roce 1950 (dále se trasy budovaly v letech 1956, 1975 a jindy).

Bizardní tvary balvanů vždy probouzely lidskou fantazii, a proto byl třeba velký plochý kámen nazván „pagáč“, jinde střechovitě tvarované kameny nazvané „zvonice“, nebo kolmo do výše vystupující kameny zase zvané „hazačka“. Dokonce prý lidé dříve zpozorovali na jednom kameni rýsující se záda, hlavu a rohy ďábla. Vznik těchto otisků vysvětluje místní pověst:

"V Lidečku žila vdova, která požívala dobrodiní ďáblova, a ten za své služby požádal o vdovinu dceru. Vdova chtěla čerta odbýti slovy, že mu dá dceru, až poteče voda (potok) nahoru Lidečkem. Ďábel podmínku přijal, zadávil do rána všechny kohouty ve vsi a jal se snášeti balvany z celého okolí, aby potok zastavil. Za svítání vzal čert na záda balvan v držkovských Lamaniskách a vznesl se nad Skaly.V tom okamžiku však zakokrhal kohout, jenž vdova tajně do sklepa pod řičicí skryla, ďábel balvan pustil a zřítil se do pekel." (pověst čerpána z díla Františky Jančíkové:Valašská dědina Držková)

Skalní útvary tvořené pískovci a slepenci byly, coby typická ukázka soláňského souvrství magurského flyše, v roce 1987 vyhlášeny přírodní památkou. V chráněném území o výměře 0,74 ha se nalézají čtyři větší skalní útvary a řada menších (v horolezeckých příručkách jsou jednotlivé skály označovány jako Držkovská jehla, Plotnička, Druhá skála, Třetí skála, Eiger, Stěna nad bivakem, Čtvrtá skála, Držkovská placka, Stromová, Trpasličí, Děravá stěna, Skluzavka).

Zadní Skaly

Zhruba 600 metrů severně od Předních skal se schovány v lese ční Zadní skaly. V roce 2013 proběhla z jižní strany skal těžba lesa, takže jsou nyní skály slunné, avšak stále žádný výhled do krajiny neposkytují. Přestože nejsou tak rozsáhlé, jak Přední skaly, tak poskytují podstatně náročnější terén a asi 30 horolezeckých cest. V mohutném impozantním trojvěží dominuje především téměř dvacetimetrová převislá severní strana Západní věže.

Skály v Holíkově rezervaci

Tyto skalní útvary se nachází v dalším chráněném území Držkové – v Holíkově rezervaci. Ta byla vyhlášena v roce 1987 a představuje zbytek původního karpatského lesa v jihozápadní části Hostýnských vrchů. Po celé rezervaci nalezneme nesčetně větších kamenů a balvanů. V severozápadní části rezervace vystupují na povrch pískovcové skalní výchozy, výrazné skalní útvary jsou situovány i v jihovýchodní části lokality „U zabitého“. Právě zde došlo v roce 1907 k tragickému střetnutí pytláka Josefa Šarmana s hajnými a samotným hrabětem lukovského panství Seilernem. Po přestřelce zůstali dva mrtví, a to právě Šarman a revírník Holík, po kterém je dnes pojmenovaná rezervace. Místo tragédie se dodnes jmenuje U zabitého a značí jej velký dřevěný kříž. Uprostřed Holíkovy rezervace nalezneme pod velkým kamenem vstup do Partyzánské jeskyně.

Partyzánská jeskyně u křížku

Málo známá a jediná jeskyně v Držkové se nachází uprostřed chráněného území Holíkovy rezervace. Jeskyně je zvětší části zřejmě dílem člověka, podle některých se zde ukrývali partyzáni. Najít vstup do jeskyně je velmi obtížné, protože je velmi malý a je kryt malým valem kamení, proto znají jeskyni jen místní. Při vstupu se musíme skrčit a téměř se dovnitř proplazit. Jen co jste vevnitř, tak se můžete směle postavit. Zvláště v zimně je vnitřek jeskyně krásný, když je zdoben četnými rampouchy.

Stěna v Lamaniskách

Pokud bychom ze Zadních Skal dále pokračovali severně lesem směrem Na Německé, dostali bychom se do místní části Lamaniska. Jak již název napovídá, v minulosti se zde těžil - tedy lámal - pískovcový kámen pro stavbu obydlí (základy a náspy dřevěnic) a sklepů. Nalezneme zde několik roztroušených balvanů je jednu asi 10 vysokou skalní stěnu tvořenou z kusů kamene.

Dřevnická skalka

Když pokračujeme dolů směrem ze Zadních skal přes Lamaniska Na Německé, najednou se nám z hustého lesa otevře výhled na protější hlavní hřeben Kotárů. A právě na kopci pod hřebenem ční uprostřed lesa jako maják špičaté skalisko. Pokud bychom prošli údolím a opět vystoupali na kopec, přišli bychom právě až k Dřevnické skalce. Kromě samotné skalky tu nalezneme ještě několik dalších menších, či větších balvanů.

Vrzavé skály

Vrzavé skály nalezneme přesně na katastrální hranici mezi Držkovou a Kašavou na kopci zvaném Sýkornice. Jde opět o řadu skalních masivů táhnoucí se po vrcholu (hřebenu) kopce. Nalezneme tu i několik skalních převisů, které poskytují přístřeší. Největšího z nich častou využívají trempové a skauti jako místo k táboráku a nocování. V posledních letech tu probíhá i neformální silvestrovské setkání známých z okolí s opékáním špekáčků, nebo vaření guláše.

 Za druhé světové války zde nacházeli útočiště partyzáni, nebo i parašutisté. Jedné „naháňky“ k dopadení právě anglických parašutistů ukrývajících se na Vrzavých skalách se osobně účastnil po boku Němců i nechvalně známý K.H.Frank. Překvapeným parašutistům se prý podařilo při přestřelce v hustém lesním porostu uniknout, jejich vysílačka a výzbroj však bohužel padla do rukou nepřátel.

Pískovec na těchto skalách je prý velmi měkký a vypráví se, že jeden balvan byl činností atmosferní, hlavně vody, proměněn ve tvar podobného viklanu, který se při větších bouřích prý pohyboval a vrzal - odtud tedy vznikl název „Vrzavé skaly“.

Skály u Juránků

Dlouhý skalnatý hřeben se táhne od paseky U Juránků nad držkovskými Ráztokami až k vrcholu Kuželka. Přestože skály nedosahují takových rozměrů, jako třeba Přední Skaly, určitě se sem stojí za to podívat. Některé místa ze skal nabízí pěkný výhled k obci Držkové a na okolní kopce.  

Viklan Za Humny

Stoupáme-li po zelené turistické značce z držkovských Ráztok směrem na Okluk, tak asi v půli cesty nalezneme zhruba 300 metrů vpravo nad cestou v lese ukrytou další dominantu - viklan, zřejmě jediný v Hostýnských vrších. Zda byl tento pískovcový držkovských viklan Za Humny někdy skutečným viklanem, dnes již nevíme. Pokud si otevřeme encyklopedii, tak ta nám říká, že: „Viklan je velký skalní blok nebo kámen, který se pouze malou částí svého povrchu dotýká skalnatého podloží“. Tak je tomu i v Držkové. Bohužel se náš balvan dotýká svého skalního podkladu na dvou místech a nelze ho tedy „rozhoupat“ lidskou silou, jako třeba viklany v Čechách. I tak jsme na něj pyšni a více než často jej třeba hledávají vyznavači geocachingu.

Skalky na Grúni na Pasekách

Několik "drobných" balvanů nalezneme také na Pasekách Na Grúni. Nejlépe se k nim dostaneme z Holíkovy rezervace severovýchodním směrem. Nebo z opačné strany od samoty u Pařeniců. Pod pískovcovými kameny se nachází několik aktivních jezevčích nor. Nedaleko udtud (asi 100 metrů) se můžeme osvěžit vodou ze studánky U Nápájání.

Pagáč

Zajímavý skalní útvar, který se hlavně dříve těšil velké oblibě, nalezneme jen kousek v lese pod Předními skalami nad obcí. Jde o velký plochý kámen o průměru asi osmi metrů, který je téměř ve vodorovné poloze. V minulosti tvořil oblíbené místo k setkávání a povídání místních lidí. Ať již starší občané, nebo děti pasoucí dobytek ve Skalách si několikrát týdně našli chvilku na toto místo zajít a setkat se zde se sousedy a kamarády. Byl tedy jakousi „návsí“ uprostřed lesíku. Na kamenu se sedávalo, někdy prý snad i tančilo, ale hlavně si do něho lidé vytesávali své iniciály, někdy i s čísly domů, kde žili. Přestože je dnes kámen víceméně opuštěný a zanesený zeminou a listím, jsou některé nápisy po bocích „pagáča“ čitelné dodnes. V minulosti byl balvan ještě o něco větší, nápadná je „useknutá“ spodní část kamene - zde se totiž nalámalo asi 55m³ pískovce, který byl použit v roce 1930 pro přístavbu držkovské školy. Pokud byste se chtěli vydat "Pagáč" pod Skaly nalézt, tak poznávací znamení, že jste již na místě, je hned vedle stojící balvan, který nápadně připomíná střechu chalupy (opravdu balvan vypadá jako listy zafoukaná zkamenělá valašská dřevěnička).