Historické předměty

Je až s podivem, kolik zajímavých předmětů dokumentující historii obce Držkové se nám do dnešních dnů dochovalo. Ty nejlepší vám představíme na této stránce.

Dřevěná dvojjazyčná cedule

Tato celodřevěná cedule pochází z období druhé světové války. Takové cedule označující začátek obce byly v Držkové původně dvě. Jedna stála na dolním konci v místech dnešní betonové garáže u Marušáků č.131 a druhá, ta která se nám dochovala, stála někde na horním konci. Celá cedule je kompletní i dřevěným sloupkem, jehož rozšířená část (asi 60 cm) byla zakopána v zemi. Dodnes je na této části zaschlé bláto. Neví se kdo a hlavně proč tuto ceduli po osvobození obce čechoslováky zachránil a uschoval. Byla nalezena místními hasiči při rekonstrukci zbrojnice mezi konstrukcí stropu a podhledem. Ti ji umístili na půdu zbrojnice, odkud byla dne 7.4. 2011 sundána a darována místnímu muzeu, kde je vystavená dodnes. Celá cedule je v perfektním stavu bez jakékoliv opravy. Hranol použitý na ceduli jako sloupek má ještě delší historii, při pozorném zkoumání lze v dolní rozšířené části slabě spatřit modrý, červený a bílý pruh. S největší pravdě-podobností to byl tedy prvorepublikový hraniční sloup.

Pečetidlo obce

Jediné dochované pečetidlo obce nese název "PŘEDSTAVENSTVO OBCE DRŠTKOVÉ". Nevíme přesně kdy pečetidlo, které bylo používáno také jako razítko, vzniklo. Zřejmě ale někdy v druhé polovině 19. století. O tomto pečetidle i starším hovoří Fr.Jančíková ve své národopisné práci Valašská dědina Držková. Předchozí pečetidlo pocházelo z roku 1747 (uváděn i rok 1744) a neslo nápis P. OBCE DERSTKOWSKE a také výjev muže, který se snaží uchopit jelena za parohy (viz. odtud obecní znak). Toto pečetidlo se ale nenávratně ztratilo před první světovou válkou. Obdobný osud mělo i novější pečetidlo. Vůbec se nedoufalo, že by se kdy ještě nalezlo, až se jednoho prosincového dne objevilo na internetové aukci. Naštěstí se ho podařilo od překupníka vykoupit a ten sdělil, že předmět zakoupil na jiné aukci až z oblasti Příbrami. Jak se držkovské pečetidlo dostalo až do těchto míst, už nám ale asi nikdo nezodpoví. Otisk pečetidla (jako razítka) nalezneme třeba na kupní smlouvě z r. 1908, kdy obec Držková prodala za 1.000 korun obecní hostinec č. 129 manželům Žákovským. Dnes je pečetidlo k vidění v místním muzeu.

Roh držkovských ponocných

Tento historický skvost, který nemá nikde v okolí obdoby a žasli nad ním i odborníci z Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně, ležel léta uschován v kůlně u domu č. 147. Zde jej 4.srpna roku 2012 nalezl majitel pan Šarman a věnoval do držkovského muzea. Tento volský roh se po staletí v Držkové dědil z po-nocného na ponocného. To hlavní, proč je roh tak zvláštní a proto také ceněný, jsou vyrytá jména a číslice. Každý strážce nočního klidu se totiž na této nezbytné pomůcce zvěčnil svými monogramy nebo rovnou celými jmény. Můžeme tak vyčíst jména držkovských ponocných jako třeba Chudárek F., Jurášek Karel, Juříček, Talaš, Košárek, Flám J., Zbranek, Puškar a jiné. Nejčitelnější letopočet uvedený na rohu je rok 1885, ale celý roh může být i starší. Z dochovaných písemných pramenů jsme se dověděli, že ponocný v Držkové fungoval ještě během druhé světové války. Dochoval se účet, kterým se ponocnému Josefu Drábku z č.86 vyplatilo roční služné 1.200 korun. V této době však už ponocný zřejmě na roh netroubil, protože už ani největší pamětníci žijící dosud v obci si na to nepamatují. Náustek na rohu je novější, vyrobil a osadil jej podle slov dárce jeho otec Alois Šarman z Držkové.

Cedule "STANOVIŠTĚ OBECNÍCH KOZLŮ"

Dřevěná dvojjazyčná cedulka pocházející z druhé světové války visívala ve velkém chlévě uprostřed obce u usedlosti u Krčmů, řečených Tomšú č. 107. Díky ní se dozvídáme, že zde býval tedy ustájený obecní kozel. Cedulku daroval do sbírek muzea v Držkové p. Maršálek, který ji nalezl při demolici budovy chléva, kterou spolu pozemkem zakoupil. Později byl kozel, za kterým chodili připouštět kozy všichni Držkovjané, zřízen na Košařiskách u Olšáků. Dochovala se dokonce tlustá knížečka s názvem "PŘIPOUŠTĚCÍ REJSTŘÍK PRO KOZLA", díky níž víme, že se kozel jmenoval Alexander. V letech 1952-53 se do ní zapisovaly všechny připuštěné kozy, jejich majitelé a počet narozených kůzlat. 

Buben obecního strážníka

Vyobrazený buben patřil obecním strážníkům v Držkové. Vybubnovávaly se na něm obecní vyhlášky a nařízení, informovalo se o úmrtí v obci, či další potřebné sdělení. Posledním, kdo s bubnem veřejně hlásil oznámení, byl rázovitý Leopold Švaček z č. 78, kterému nikdo neřekl jinak nežli Polda Švačků. Dodnes žijící pamětníci vzpomínají na jeho svérázné zprávy, citujeme: "Na úřad byla přivezena sadba, kdo příde pozdě dostane hov**!" Buben pozbyl své opodstatnění po roce 1947, kdy byl pořízen a zapojen první obecní rozhlas. Dodnes buben visí, jako památka na staré časy, v kanceláři starosty obce. Zřejmě prošel nedávno drobnou opravou, ale jinak je kompletní s původním koženým řemenem i oběma paličkami. 

Ochotnická kulisa

Ještě v polovině třicátých let minulého století byl v obci jediný spolek - Místní osvětová komise, která za deset let činnosti za řízení Augustina Jančíka sehrála 60 divadelních her. Názvů sehraných her se nám mnoho nedo-chovalo, snad jen Honza v zakletém zámku, Anežka Přemyslovna, nebo divadlo školáků O zakletém srdíčku. Velkého ohlasu se dostalo uvedení vlastní hry držkovského učitele Aug. Jančíka - Zbojníci, jejíž premiéra se odehrála 28. června 1931 na Bílém kopečku v Držkové. Úspěch pokračoval při reprízách v Liptále, Lukově u Bezedníku a v Rokytnici u Vsetína. Brzy spolek nastřádal takovou finanční sumu, že si mohli postavit vlastní jeviště. Stavbu prováděli většinou sami herci. Za místo stálého jeviště byl vybrán hostinec pana Výmoly, který ochotně rozšířil sál namísto jedné světnice a jatku. Dekorace jeviště a některých kulis namaloval Jan Bořuta z Kašavy. Mnoho předmětů se nám na slavné držkovské ochotníky nedochovalo. Poslední zbytky dochovaných kulis byly uskladněny na půdě bývalé školy, kde byly nešetrným způsobem nenávratně zničeny při  vyklízení v období 2008-2009. Jedinou docho-vanou kulisou, která již nestačila být zničena, je rozměrné plátno, na němž je z každé strany vymalována komnata. Kulisa byla používána zřejmě při uvádění pohádek. Byl u ní nalezen i malovaný štít. Dnes je kulisa bezpečně uložena v budově obecního úřadu. Jeden z pamětníků vzpomíná, že se v šedesátých letech coby školáci občas na půdu dostali a procházeli s kamarády starými věcmi. Dokonce zde zmíněný pamětník našel i původní z větší části vyschlá líčidla pro ochotnické herce, které si tajně odnesl domů. Jeden spolužák to na něj však jako odplatu za drobné příkoří "práskl", a tak dostlal ve 4. třídě od pana řídícího Hrušky dvojku z chování, kterou těžce nesl. Škoda, možná by se líčidla u školáka dochovala spíše nežli na půdě školy (dnes úřadu obce).