PP Skály

Přírodní památka Skály

Základní údaje

Přírodní památka Skály představuje pískovcové skalní útvary ve smíšeném lesním porostu v jihovýchodní části Hostýnských vrchů (celek Hostýnsko-vsetínská hornatina, okrsek Liptálské hřbety). Skály jsou situovány na hřbetu a jižním svahu kóty Skály (536 m n. m.) v nadmořské výšce 435 až 536 m, asi 0,5 km severně od obce Držková. Katastrální území Držková. Vyhlášeno usnesením ONV Gottwaldov ze dne 16. 4. 1987 jako CHPV Skály o výměře 0,74 ha, naposledy přehlášeno a rozšířeno na současnou výměru nařízením č. 1/97 Okresního úřadu Zlín ze dne 6. 2. 1997. Evidenční kód lokality ÚSOP: 1430. Kategorie IUCN: přírodní památka. Celková výměra 6,9851 ha. Mapa.

Předmět ochrany

Skalní útvary tvořené pískovci a slepenci, typická ukázka soláňského souvrství magurského flyše.

Geologie, půdní poměry

Jednotlivé skalní útvary tvoří stejné, strmě ukloněné lavice hrubozrnných arkózových pískovců až drobnozrnných polymiktních slepenců lukovských vrstev soláňského souvrství (stáří svrchní křída - svrchní paleocén) račanské jednotky magurského příkrovu Západních Karpat v pruhu antiklinálního pásma Kuželek - Křemeničná. Hrubozrnný arkózový pískovec přechází v lavicích často pozvolna do drobnozrnného polymiktního slepence a ten je v některých úsecích i středně hrubozrnný až hrubozrnný. Největší zastoupení mají v pískovcích křemenná zrna a po nich živcová, ale jen zřídka se vyskytují lupínky muskovitu. Ve slepencích jsou valouny a ostrohranější psefitické úlomky (při krátkém transportu méně opracované do zaoblenějších tvarů) tvořené z křemene, granitoidních vyvřelin, metamorfitů, jako jsou různé fylity, svory, ruly a další druhy přeměněných hornin, a také z dalších druhů pelitů až psamitů, vápenců apod. Uvedené skalní útvary jsou od sebe odděleny plošně nevelkými erozními rýhami s pokryvem lesní půdy, souvisejí ovšem zcela těsně společnou genezí. Půdním typem je v okolí skal nevyvinutá skeletovitá kambizem rankerová a ranker kambický, v nižších polohách oligotrofní až mezotrofní kambizemě typické.

Geomorfologie

V chráněném území se nalézají čtyři větší skalní útvary a řada menších, jsou také známé jako Přední skály (v horolezeckých příručkách jsou jednotlivé skály označovány jako Držkovská jehla, Plotnička, Druhá skála, Třetí skála, Eiger, Stěna nad bivakem, Čtvrtá skála, Držkovská placka, Stromová, Trpasličí, Děravá stěna, Skluzavka). Jsou součástí jediného souvislého hřbetu táhnoucího se jihozápadním až severovýchodním směrem kolem vrstevnice 500 m, a to souběžně s vlastním vrcholovým hřbetem kóty Skály, dosahují celkové délky asi 300 metrů.

Vrstevní sklon pískovcovo-slepencových lavic (mezi 60° až 65°) i jejich směr je přibližně shodný se sklonem a směrem svahu. V některých místech potom tyto lavice tvoří i dosti strmé skalní stěny, ale jejich výška je pouze několik metrů, nejvyšší útvary jsou vysoké kolem 15 m. Na čelech vrstev vnikly skalní mrazové sruby. Na pukliny je vázána řada skalních výklenků, zárodečných voštin, odtokových škrapů. K nejzajímavějším útvarům patří jeskynní výklenek, vzniklý zvětráváním podél vrstevní plochy ve východní části skalní stěny.

V lesním porostu poněkud severněji, již mimo chráněné území, se nacházejí Zadní skály u Držkové, které dosahují výšky až 20 m. Jedná se o skalní masiv tvořený třemi věžemi pojmenovanými Východní, Prostřední a Západní věž, asi 70 m západně se nalézá menší skála Pes.

Květena

Vegetace přírodní památky je tvořena smíšeným lesním porostem. Na skalách a v jejich okolí se uchytila bříza bělokorá (Betula pendula), borovice lesní (Pinus sylvestris) a buk lesní (Fagus sylvatica), ojediněle se zde vyskytuje i jalovec obecný (Juniperus communis).

Fauna

Podrobný zoologický průzkum lokality dosud nebyl proveden.

Lesnictví

Na části chráněného území a v okolí se nacházejí smíšené a jehličnaté lesy se smrkem ztepilým, borovicí lesní a bukem lesním.

Management, ohrožení

Koncem 90. let 20. stol. začala lokalita silně zarůstat náletovými dřevinami, především břízou, proto bylo přikročeno k jejich postupnému odstranění ze skal i jejich bezprostředního okolí. Při probírkách lesních porostů by bylo vhodné odstraňovat nepůvodní smrky a nahrazovat je stanovištně původními listnatými dřevinami. Pískovcové skalní útvary Předních i Zadních skal jsou využívány jako cvičné horolezecké terény, byla zde popsána řada lezeckých cest spíše nižších stupňů obtížnosti.

Bibliografie:

• Rezervační kniha PP Skály. - Depon. in KrÚ Zlínského kraje.
• Doležal, F. a kol. (1988): Cvičné skály na Moravě. Horolezecký průvodce. Olympia Praha, 317 s.
• Elsnerová, M., Krist, J., Trávníček, D. (1996): Chráněná území okresu Zlín. Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, prosinec 1996.
• Janoška, M. (2000): Valašsko očima geologa. - Univerzita Palackého v Olomouci, 2000, ISBN: 80-244-0085-5.
• Mackovčin, P., Jatiová, M. a kol (2002): Zlínsko. In: Mackovčin P. a Sedláček M. (eds.): Chráněná území ČR, svazek II., AOPK ČR a EkoCentrum Brno, Praha, s. 222.
• Vítek, J. (1987): Držkovské skály. - Lidé a země 36/3: 108, Praha.